Je to přesně rok, co Fujifilm oznámil na trh bezzrcadlovku X-T20. Jejich první přístroj, který mě donutil přemýšlet nad změnou značky. Co konkrétně mě k tomu vedlo se dočtete v předchozím článku. Jak tedy přechod probíhal? Je to opravdu taková pecka, jak fanoušci Fujifilmu tvrdí?

Nalijme si čistého vína.

X-T20 v setu s objektivem XF 18-55mm f/2.8-4 jsem objednal v květnu u českého autorizovaného prodejce fujifoto.cz, dorazil až na konci října. Distribuce v ČR je (byla) tedy opravdu špatná. To není úplně ideální start, jak si získat nového zákazníka. Otázkou je, zda-li distribuce vázla z důvodu velkého zájmu o tuto novinku, nebo Fujifilm zkrátka nepovažoval český trh za dostatečně lukrativní a obcházel naše končiny obloukem.

PROVEDENÍ

První dojem z držení čerstvě rozbaleného výrobku byl smíšený. Designově je to krásná retro lahůdka, ale provedení těla mě až tak neučarovalo. Tlačítko ON/OFF má vůli v ose a občas je problém s ním otočit – bojím se, že když zaberu, vypínač vyletí. Kolečko korekce expozice má velice tuhý chod a při rychlé manipulaci je prakticky nemožné palcem kolečko pootočit. Všechna kolečka mají mírnou vůli po ose a přepínač automatiky a blesku budí dojem ovládání spíš nějaké plastové hračky. Naštěstí zrovna tyhle dva přepínače téměř nepoužívám. Zadní tlačítka malá nejsou. Ruce mám docela velké a s jejich ovládáním problém nemám. Celkově je držení foťáku méně pohodlné než u zrcadlovky, ale koupě koženého pouzdra držení pomohla. Přijde mi divné si stěžovat na držení malého foťáku, je to zkrátka daň za kompaktní provedení a malou váhu. Objektivy, které používám jsou buď manuální s pevným ohniskem (o tom více později), nebo zoom XF 18-55. V obou případech potřebuji druhou ruku na objektivu a nevidím nijak zásadní problém v tom, že dominantu setu tvoří objektiv.

Vůbec mě nepotěšilo přečtení štítku těla (Made in China) a objektivu (Made in Philippines). Měl jsem za to, že si na tohle japonská firma potrpí. Objektiv 18-55 přitom byl do nedávna vyráběný jenom v Japonsku. Jinak ale působí velice solidním dojmem.

OVLÁDÁNÍ

Manipulace s tělem byl pro mě celkově obrovský nezvyk. Snad poprvé (s technikou si jinak rozumím) jsem musel otevřít manuál a některé funkce opravdu pročíst, protože přístup k focení je značně odlišný od focení se zrcadlovkou. Zejména režimy focení a kombinace ovládání priorit clony, času, ISO mi daly zabrat. Prvních pár hodin jsem byl opravdu ztracený, čím víc ale s X-T20 fotím, tím víc mi vyhovuje. S obrovskou škálou možností nastavení ovládání Fn tlačítek a koleček je focení výrazně variabilnější. Při focení se zrcadlovkou jsem často rezignoval na rychlé přepínání různých funkcí a spíš jsem fotil na „univerzální“, předem seřízené nastavení, které jsem měnil jen v závislosti na prostředí. S Fujifilmem nemám problém pohotově přepnout co potřebuji a to nanejvýš ve dvou krocích. Nutí k tomu na rozdíl od zrcadlovky elektronický hledáček. Hned všechno ukáže a já mám větší motivaci upravovat nastavení dle aktuální scény. Výsledkem jsou méně „univerzální“ fotky. Třeba sledování světa přes černobílý Acros mě fascinuje.

Elektronického hledáčku jsem se popravdě dost bál, ale na to si člověk velice rychle zvykne. Měl jsem obavy hlavně z focení při horších světelných podmínkách, ale opak je pravdou. Se zrcadlovkou je množství světla pouštěné skrze hledáček limitované u objektivů s el. clonou na 2.8 a při nízkém světle je obtížné sledovat ostrost a někdy i objekt samotný. S obrazem, který je posílený elektronicky tento problém odpadá. Dokonce ani šum nebrání rozpoznání ostrosti.

Elektronická závěrka je perfektní při focení na místech, kde nechci překážet a poutat na sebe pozornost (kostel, malé místnosti) nebo focený objekt jakkoli rozrušovat a mít výraz co nejpřirozenější (portrét).

Práce s menu mi vyhovuje, Sony se má stále co učit.

Různé režimy ostření odvádějí skvělou práci, skvělý je dedikovaný přepínač na přepínání mezi nimi, který používám velice často. K ostření používám zadní tlačítko AE-L, tady musím vytknout neustálé hledání ostrosti v kontinuálním režimu při volbě jednoho ostřicícho bodu. Výsledné fotky jsou sice vždy ostré, protože používám prioritu ostrosti, takže závěrka se spustí opravdu při 100% zaostření, ale při pozorování objektu, na který se každou vteřinu předostřuje a zaostřuje při držení AE-L mě moc klidným nenechává.

Firmware 1.11 přidal možnost posouvání ostřicího bodu dotykem na LCD při focení přes EFV. Prvně jsem tomu příliš nevěřil. Čekal jsem, že se ostřicí bod bude pohybovat při dotknutí nosem, ale po krátkém zkoušení zjišťuji, že je to překvapivě použitelné a responzivní. Na nos nereaguje, protože jsem dotykovou plochu omezil na pravou polovinu. Celkově je to rychlejší způsob posouvání ostřícího bodu, než klikání na D-pad, který teď můžu věnovat přiřazením dalších funkcí. Toto by mohl zařadit klidně i Canon do svých zrcadlovek s dotykovým displayem. Ale to by nejdřív musel dělat HW podporu a nenechávat 4 roky stejný firmware.

DROBNÉ ZMETKY

Rád bych měnil ISO pouhým otočením kolečka. Konfigurovatelnost nastavení je jinak perfektní, ale toto mi schází.

Senzor na přepínání LCD a EVF je pochybný. V případě, že fotím na LCD se zapnutým senzorem, často LCD zhasne, když se objeví můj prst před čidlem – neškodilo by ubrat na citlivosti senzoru, aby přepínal opravdu při zakrytí většiny jeho plochy, a ne jen u mávnutí prstu. Často používám variantu „EVF + senzor“ z důvodu úspory baterie. Tady naopak senzor citlivý příliš není a zobrazení EVF při přiložení oka má mírné zpoždění. Tato varianta je tedy nevhodná na focení reportáže či street fotografie.

LCD obrazovka má od prvního dne koupě několik mrtvých pixelů v pravém a levém horním rohu. Je to viditelné jen na tmavém pozadí, ale u nového přístroje bych tohle opravdu nečekal. Bohužel nejsem jediný, kdo s tím má problém.

Po 2 měsících focení (cca 1800 snímků) se začaly na fotografiích objevovat 3 mrtvé sub-pixely u sebe uprostřed dole. Svítí modře. Zatím nic fatálního, ale jestli to tímhle tempem půjde dál (a opět nejsem jediný, kdo to řeší), tak brzy půjde na reklamaci.

Uvítal bych možnost probudit uspaný foťák více tlačítky, než jen spouští, která po silném namáčknutí rovnou fotí a po jemném stisku se neděje nic - hledat něco mezi pohotové není.

Ukazatel horizontu je zbytečně robustní a rušivý, uvítal bych něco minimalistického. Canon má malinkou ikonu, která se po namáčknutí spouště objeví v dolní části hledáčku. Neruší a hned vím, jestli je horizont v rovině.

Občas nefunguje čidlo horizontu, které mění orientaci fotek a HUD a je potřeba foťák víc naklonit. To je otravné hlavně při focení čelně k zemi.

Slot na karty a baterie je hned vedle šroubu na stativ, který je mimo středovou osu čipu. Co vedlo inženýry k tomuto úletu opravdu netuším. Výměna baterii a karet při točení z rigu či focení ze stativu je zdržující.

VIDEO

Množství detailů na FullHD je dechberoucí, obraz je krásně prokreslený, moiré prakticky neexistuje a dynamický rozsah s možností ubrat barevnému profilu na stínech a světlech dokáže tvořit soubory se značným množstvím informací použitelných k postprodukci. Čemu opravdu nerozumím je absence ukazatele citlivosti mikrofonu a histogramu v režimu videa! X-T2 toto umí, pochybuji, že v případě X-T20 jde o hardwarovou záležitost. Pevně doufám, že to nějaký firmware doplní. Všiml jsem si také zvýšeného šumu u audia, které bylo pořízeno externím mikrofonem (konkrétně Zoom H1 v2). Co mi v režimu videa ještě chybí je možnost přepínat mezi předdefinovanými „C“ styly a měnit ISO během nahrávání. Toto všechno dělá z video-produkce trošku loterii a překvapuje mě, že se o tom moc recenzí nezmiňuje.

Zoom objektiv (v tomto případě XF 18-55mm f/2.8-4) v režimu videa na manuální nastavení clony (např. f/4.0 na celém ohnisku), času a ISO podivně problikává. Tomto jevu nerozumím a rozhodně se nechová jako manuální nastavení.

Skvělá je možnost dobíjení přes USB, tedy i powerbanku. Nemám v praxi ověřené, že je dobíjení rychlejší než vybíjení. Při natáčení videa by tohle přišlo vhod.

ČIP!

Snímač X-Trans III je to, z čeho nepřestávám žasnout a čím mě systém Fujifilm naprosto učaroval. Barevná reprodukce, dynamický rozsah (až o 1,5 PDR oproti Canonu 70D), krásný šum při vysokém ISO, kresba, nádherné rozptýlené světlo… Díky těmto vlastnostem je X-T20 skvěle použitelná se starými manuálními objektivy. Mám jich několik, od FD po Pentax a Nikon F. Za zmínku stojí Canon FD 50mm f/1.4, který je v poměru cena/výkon neuvěřitelný. Díky focus peakingu a možností vidět obraz černobíle, tečky focus peakingu lépe vyniknou a focení s manuálními objektivy se stává opravdu fenomenální. Je to výzva a to mě baví. Škoda, že zatím na trhu není kvalitní focal reducer pro FD-FX bajonet. Speedbooster je bohužel příliš předražený.

Kontrola ostrosti u fotek je možná pouze při focení na JPG + RAF. Pokud fotíte pouze na RAF, maximální přiblížení pořízených fotek na LCD je zhruba třetinové. Totiž RAFy generují náhledy v rozlišení 1920x1280, JPG jsou v plném záběru čipu, tedy 6000x4000 a ty se ukazují primárně. Pokud nejsou nastaveny, kontrola ostrostí je další loterii.

POSTPRODUKCE

Protože má X-Trans III netypickou strukturu čipu (nepoužívá typickou Bayerovu masku), jsou algoritmy zpracování (demosaicing) RAF souborů odlišné od ostatních raw souborů. Ne každý postprodukční software si s tím dokáže poradit. Bohužel Adobe Lightroom je jedním z nich. Při silnějším doostřování se objevuje škaredá mřížka (worms) viditelná hlavně v kontrastních přechodech. Možností je koupit Iridient X-Transormer a konvertovat RAFy do DNG formátu, který LR zvládá zpracovávat jako běžné raw soubory. Nakonec jsem však po testování rezignoval na hromadné konverze před importem do LR z několika důvodů. Rychlejší workflow, možnost zápisu metadat do XML (DNG to neumí a zapisuje přímo do sebe = komplikace při zálohování) a ne vždy výsledky, jak bych čekal. Šum na místech mimo hloubku ostrosti se stal u konvertovaných DNG souborů pravidelný, škaredý a výraznější - více připomíná šum digitální, než analogový. Nakonec se mi podařilo najít optimální hodnoty pro ostření RAFů i v LR a pro běžné potřeby focení vystačí. V kritických situacích se ale konverzi nevyhnu. Toto sice není problém Fujifilmu, ale nechápu, proč nespolupracují ve svém zájmu s Adobe, aby měli lepší výstup z dnes nejpoužívanějšího postprodukčního software pro fotografie a získali kvalitnější výstup. Vždyť i opensource darktable si radí s RAFy lépe, jak Lightroom!

Nastavení „mount adaptor“ funguje pouze s originálním Fujifilm adaptérem. Neoriginální a taky několikanásobně levnější nejsou kompatibilní, což znamená, že možnost korekce vad starých objektivů není možná a tuto práci musí odvést postprodukce. Škoda, protože JPG jsou z Fujifilmu jinak špičkové a jde opět o umělé softwareové omezení.

JPG generované X-T20 v kombinaci s barevným profilem, ostrostí, redukcí šumu a umělým zrnem dosahují kvalit, kdy se přenesu přes postprodukci. Určitě bych si netroufl předávat generované JPG klientovi, ale pro osobní focení jsou JPG dostatečné. Uvítal bych ještě možnost přidávat vinětaci (nebo vypnout korekci vinětace u XF objektivů).

SOFTWARE

Software dodávaný Fujifilmem se bohužel zastavil někdy na počátku tohoto tisíciletí za dob Windows XP. UI je nepřehledné, odpudivé, často nefunkční. Tuhle stránku mají naprosto nezvládnutou. Mám na mysli FUJIFILM PC AutoSave, FinePix Viewer a FUJIFILM X RAW STUDIO a RAW FILE CONVERTER EX 2.0.

KOMUNITA

Komunita kolem Fujifilmu je zapálená a nadšená, ne nadarmo se o ní mluví jako o sektě. Vlastně se tomu příliš nedivím, protože mnoha fanouškům chybí zdravý nadhled a mluví převážně v superlativech. Rozumím tomu, Fujifilm dokáže nadchnout znuděné profesionály i zapálené amatéry. Mě systém docela vyhovuje, ale nad výše zmíněným oči přimhouřit nemohu. Tělo za 25 tisíc by opravdu mohlo ukazovat histogram a úroveň citlivosti mikrofonu ve video režimu!

Stálo mi to všechno za to?

Výsledné fotografie jsou pro mé potřeby kvalitnější a lépe se s nimi pracuje v postprodukci, vyjma výše zmíněného doostřování. Bezzrcadlový systém mi také rozšířil obzory okolo manuálních objektivů a díky své kompaktnosti už sebou můžu nosit foťák prakticky kdykoli. Video produkce se stává trošku loterii, ale když se zadaří, jsou výsledky opravdu vynikající. Člověk si na nedodělky zvykne, ale k dokonalosti stále kousek chybí.

"Pošlete mi fotografie, ať je můžeme zveřejnit na svých facebookových stránkách?"

"Úžasná fotka, můžu si ji hodit na profil?"

Tyto a jim podobné dotazy mám poslední dobou čím dál častěji. Rád bych v pár odstavcích vysvětlil, proč publikuji na sociálních sítích své fotografie pouze odkazy na své stránky.


I. Licence

Nahráním fotografie na servery facebooku poskytujete:

2. Sdílení vašeho obsahu a informací

2.1 - K obsahu chráněnému právy k duševnímu vlastnictví, jako jsou fotografie a videa (obsah podléhající duševnímu vlastnictví, DV), nám výslovně udělujete následující oprávnění, v souladu s vaším nastavením soukromí a nastavením aplikací: udělujete nám nevýhradní, přenosnou, převoditelnou, celosvětovou bezúplatnou (royalty-free) licenci na použití veškerého obsahu podléhajícího DV, který zveřejníte na Facebooku nebo v návaznosti na něj (Licence k DV). Tato licence k DV končí, jakmile svůj obsah podléhající DV odstraníte ze svého účtu, s výjimkou případů, kdy jste tento obsah sdíleli s ostatními (pokud jej také oni neodstranili).

2.5 - Oceňujeme jakékoli vaše ohlasy nebo návrhy týkající se Facebooku. Mějte však na paměti, že jak vaše ohlasy, tak i vaše návrhy můžeme použít bez nároku na honorář pro vás (stejně jako vy nemáte povinnost nám je poskytovat). - zdroj

Klienti mi za takové licence platí. Svých klientů si vážím a nikdy bych si nedovolil šidit je tím, že někomu jinému poskytnu tuto licenci zcela zdarma. Pokud mi klient za výhradní licenci zaplatí, je potom samozřejmě zcela na něm, co s fotografiemi udělá. Pokud platí za bezvýhradní licenci, preferuji odkazování na stránky, nebo alespoň předem domluvený kompromis (minimum nahraných fotek v požadovaném rozlišení, formátu a s vodoznakem).


II. Komprimace

Množství nahraných dat na servery soc. sítí je tak obrovské, že je potřeba data komprimovat. Je v mém vlastním zájmu prezentovat svou tvorbu v nejlepší dostupné kvalitě. K čemu mi je prezentace fotek plných artefaktů, s podivným barevným profilem a čtvercovým ořezem na profilu fanouška? To nejsou fotografie, které tvořím - to je nekvalitní zmetek, pod který se podepisovat nechci. Na svých stránkách mám fotografie vždy takové, jaké je chci publikovat.


III. Soukromí

Facebook umí identifikovat (tagovat) obličeje rozpoznané na fotografiích, které mu poskytnete. A to i v případě, že s tím nesouhlasíte. Toto považuji za obrovský zásah do soukromí a rozhodně ho nechci tímto způsobem narušovat svým klientům.


IV. Reklama

"Ale vždyť máš na facebooku reklamu zdarma, tak co řešíš?"

Dostupnost fotografií nahráním přímo na soc. sítě je mnohem vyšší, ostatně je to v zájmu zásad používání, viz odstavec výše, o tom nepochybuji. Otázkou však je, nakolik pro mě užitečnou, pokud se neprofiluji jako komerční fotograf. Fotografie nefotím a nepublikuji pro množství lajků. Sám jsem systém lajkování nikdy nepoužíval. Přijde mi otrocký. Ale pečlivě sleduji práce mnoha tvůrců. Věřím, že pokud někdo má opravdu zájem něčí tvorbu sledovat, nemá problém kliknout na sdílený odkaz a prohlédnout si fotografie na stránkách. Pokud to pro někoho problém je, protože by ho to snad zdržovalo, nejspíš až takový zájem nemá a může nerušeně ve scrollování odběrů pokračovat dál. Je na každém z nás, do jaké míry digitální obsah zkonzumuje nebo se ním nechá inspirovat.


Každý z tvůrců si snad dokáže sám určit, jak moc si váží své práce a je ochotný dělat ústupky pod vlivem zadostiučinění určité skupině lidí, která podlehla současnému trendu a zautomatizovaným projížděním namíchaného obsahu ignoruje vše ostatní. Mějme však na paměti, že sociální sítě jsou jen jedním z mnoha nástrojů webové propagace, určených především ke sdílení informací (ať už textových, obrazových či zvukových), nikoli k jeho plnění obsahem, čímž získává relativní monopol na publikaci veškeré autorské tvorby na webu. Ale potencionální zákazníci a diváci nejsou jen mezi uživateli sociálních sítí, tak proč bych je měl opomíjet?


Osobně si mnohem raději prohlédnu autorská webová portfolia, místo unifikovaných šablon, která odtahují mojí pozornost od samotného obsahu. Každé takové portfolio je jiné a pro mě tím spíš zajímavé. Máte to podobně?


Než jsem si pořídil první foto-výbavu, příliš jsem nepřemýšlel nad tím, o jakou značku půjde. Můj základní požadavek byl, aby zrcadlovka uměla pořizovat FullHD video - tedy abych měl solidní stroj na fotky ale video nebylo nepoužitelné. V roce 2015 nebylo ani moc z čeho vybírat a tak jsem logicky sáhl po Canonu, protože jejich 70D byla v recenzích často vyzdvihovaná především co se možností videa týče. Ostatně konkurence v podobné cenové nabídce nic moc nenabízela a vidina RAW videa s Magic Lantern mě neskutečně lákala. Byl to krok vedle? Ano i ne.

Proč tedy zvažuji přechod na Fujifilm, konkrétně na nový X-T20? Zdá se, že důvodů pro je víc, než proti.

Fotografie

S fotografiemi a práci s Canonem jsem víceméně spokojený. Většinu často měněného nastavení dokážu upravit dvěma pohyby. Autofocus je rychlý, občas zaostřuje za objekt ale to je otázka spíš nedostatečné praxe. Barevné podání mi vyhovuje, ačkoli fotím spíš do černobílé. V tomto se mi líbí možnost fotit na RAW v barvě s monochromatickým profilem a mít tak jako náhledové foto tuto bezbarvou variantu. Mám větší přehled o kompozici a intenzitě světel. Postprodukčně si však vždycky můžu rozmyslet, jestli zvolit barvu či odstíny šedé. Přesto, když se mi do rukou dostal náhodou Fujifilm X100T (našel jsem ho v lese, majitel už ho má zase zpět), byl jsem po několika testovacích fotografiích uchvácen dynamickým rozsahem čipu a krásnými rozptýlenými přechody ostrých světel. Toto Canon neumí. Dokonce i barevné podání se mi zdálo o fous zajímavější. Do takové míry, že jsem si najedou dokázal představit v určitých situacích fotit prostě jen na JPG. To bych si s Canonem nikdy netroufl.

Rozměry

Další parametr, který mi u Fujifilmu všeobecně vyhovuje je velikost. Focení se zrcadlovkou je vždy otázka zvážení, jestli v daný moment stojí za to otevřít brašnu, vytáhnout foťák (ideálně se se správným objektivem na daný moment), zapnout brašnu, zapnout foťák a fotit. Nikdy bych zrcadlovku na rameni nenosil, protože se rychle přenosí a hrozí ťuknutí objektivu o kde jakou stěnu. Při cestování je tahání zrcadlovky s objektivy vždy přítěž. Na procházky nemám problém brašnu s výbavou vzít, ale na delší tůry je to docela problém. Často musím obětovat 1 ze 3 objektivů abych všechno narval do malé brašny a i tak jde o slušné těžítko, které do batohu stejně nedám. S kompaktními rozměry bezzrcadlovek souvisí ještě další dva faktory, důležité především pro reportážního fotografa. Nenápadnost a tichá závěrka. Nejčastěji fotím reportážní, nearanžované situace, kde je jakékoli upozornění nežádoucí. Často se mi stalo, že focená osoba znejistěla, když jsem objektiv zamířil. Upřímně, zrcadlovky s 24-70mm objektivem si těžko někde nevšimne. Taky s menším foťákem si víc troufnu na focení "od pasu" či jiných exotických poloh. Jednu výhodu však robustní technika má. Některé zákazníky jednodušeji přesvědčí o profesionalitě. Nechci rozebírat, do jaké míry to je pravda. Je jasné, že jde pouze i psychologický efekt. Stejně tak ne každý s Leicou či Fujifilmem musí být hned hipster.

Video

Když jsem s vizuální tvorbou začínal, neměl jsem moc ponětí o tom, co to je gamma-log či moiré. Dnes vím, že jde o celkem klíčové parametry, co se video produkce týče. A ty zrovna 70D příliš zmáknuté nemá. Dynamický rozsah čipu není nijak extrémní, takže pořizovat video s nerovnoměrně nasvícenou scénou je prakticky nemožné - minimálně se základními barevnými profily Canonu, které jsou velmi kontrastní. Instalace Cinestyle profile sice částečně pomohla zanechat kresbu ve stínech, nicméně jde o profil, který byl vyvíjen několik let zpět a nebyl aktualizován na nové produkty a firmware. Proto je cenou za kresbu ve stínech nález vertikálních pruhů při celých hodnotách ISO (500,800,1000...). Původně jsem myslel, že jde o výrobní vadu, ale po kontrole v autorizovaném servisu AWH mi potvrdili, že o žádnou chybu nejde. Což jsem měl možnost zkusit a potvrdit si sám na jiné 70D. Až nedávno se objevil nový EOSHD c-log, který jsem hned koupil. Výrazně lépe nakládá se šumem stínů, ale práce v postprodukci stále není kdo ví jak užitečná, protože datový tok je stejný. Obraz je tedy výrazně komprimovaný a údaje ve videu prostě chybí. Často tak řeším dilema, jestli točit na plochý profil a pak se trápit s postprodukcí, nebo prostě nechat původní profil Canonu. Dodnes nevím, s čím jsem víc spokojený. RAW video není bohužel použitelné pro běžné natáčení, ačkoli výsledky z toho jsou naprosto úchvatné - to by ale bylo na další kapitolu. X-T20 nenabízí f-log, ale nabízí na FullHD mnohem větší detaily v kresbě, datový tok a filtr moiré. Je však potřeba řešit nějaký plochý profil při výrazně vyšším dynamickém rozsahu (+- 1,5 EV při ISO 200 podle tabulky zde) a velkou škálou filmových simulací Fujifilmu? Myslím, že snad ani ne. 4K beru jako zálohu při pořizování videa v bezvýchodných situacích, kdy je potřeba post-produkčně řezat kompozici, stabilizovat mikro záškuby atp. 4K video ještě nějaký rok standardem nebude.

Tak to vypadá, že mi v přechodu na novou značku nic nebrání? Skoro.

Nevýhody

Kromě toho, že musím pro veškerou Canon výbavu najít kupce, tak je pár věcí, které nemám na Fujifilm X-T20 jak v praxi ověřit. Např. bych rád znal poměr výdrže baterie při elektronickém hledáčku a LCD. Taky by mě zajímalo, jak je na tom manuální ostření přes hledáček? Je focus peaking dostatečně použitelný? Není třeba možnost ostřicí bod na manuálu zvětšit v malém náhledovém okně? A co spolehlivost autofocusu při focení rychlých momentů (nemyslím sport, ale třeba svatba)? Ještě před pár měsíci bych tvrdil, že prohlížet komponovanou scénu přes optický hledáček nevynahradí žádná elektronika. Faktem je, že neustálé prohlížení ostrosti a přepalů přes LCD docela zdržuje. Předpokládám, že výkon bezzrcadlovek je dnes na takové úrovni, že nějaké zpoždění nebudu muset řešit, takže mít v el. hledáčku přesně to, co pak bude na fotografii je rozhodně obrovské plus. Zamrzí 2,5mm vstup pro externí mikrofon, který sice řeší redukce, ale je to další kus výbavy, který můžu zapomenout či ztratit. Bojím se taky nedostatečné světelnosti objektivu XF 18-55mm f/2.8-4, nicméně s ohledem na cenu si zatím nevystačím s jedním pevným, světelným sklem, proto bych volil pro začátek spíš tento univerzální setový objektiv, mimo jiné i kvůli stabilizaci důležitou pro video.

Alternativy

Mám momentálně možnost vybrat pro mé potřeby i něco jiného, než X-T20? V cenové relaci okolo 30 tisíc Kč se nabízí 3 možnosti, které jsem postupně vyloučil. Upgrade na Canon 80D by mi pomohl ve 2 ohledech - vyšším dynamickém rozsahu čipu a 60FPS u FullHD. Nicméně moiré zůstává, možnost RAW videa přes Magic Lantern zatím není a shrnuto podtrženo by to zase až tak významný posun za ty peníze nebyl. A upřímně směrování politiky Canonu mě s každým oznámením nového fotoaparátu odrazuje čím dál víc. Na trhu jsou jako zajetá značka, která se snad bojí nějaké inovace. Je mi jasné, že nemůžou narvat funkce do jejich DSLR z profi řady kamer C, protože by jim to narušilo marketing, ale konkurence si to dovolit naštěstí může. Mnoho video-tvůrců tak nedá dopustit na Panasonic Lumix DMC-GH4. Uznávám, že některé parametry dokážou zaujmout, ale 3/4 čip mě trošku děsí. A barevné podání Lumixů mě nikdy neuchvátilo. Posledním, největším rivalem je Sony a6300, který má papírově parametry ještě lepší než GH4. Co mě na Sony ale stále odrazuje, tak je opět barevné podání (snad nejhorší, jaké znám), podle těchto testů horší kresba u FullHD videa a schizofrenní menu systém. Představa, že veškeré nastavení musím řešit přes větvící se menu mě upřímně děsí. Možná to není pádný argument pro zahození této často vyzdvihované hračky, ale Fujifilm mě v tomto přesvědčil mnohem víc. Menu je přehledné, všechno podstatné jde nastavit mechanickými tlačítky a přesvědčivé barevné podání fotek si drží už od dob analogu. Oznámení jejich nové X-T20 za přiměřenou cenu mě prostě nakoplo.

Budu rád, když mi kdokoli napíše svůj názor, proč si myslí, že výš napsané může být hloupost nebo je naopak v podobné situaci a zvažuje také přechod na jinou značku.